Benátky

Historie Benátek začíná v období mezi V. a VII. stoletím, kdy se v celé Evropě zintenzívněla invaze barbarských kmenu (Germánských Langobardů) v důsledku čehož obyvatelé mnohých měst z regiónu Véneto, který patřil Římskému Impériu pod názvem Xregio, uprchli na ostrovy nacházející se v laguně, která tvoří dnešní Benátky. Na těchto ostrovech sídlila populace rybářů, zemědělců a solivarníků. Díky Geografickým podmínkám a chudobě se tyto ostrovy staly pro uprchlíky z pevniny místem perfektní izolace. Uprchlíci se uspořádali a ustavili místní vládu zvanou jako  „Tribunos Marítimos” („Mořští Tribunové“). S úbytkem obyvatelstva těchto původních Benátek a potřebou větší ochrany proti Langobardům, kteří ovládali pevninu, se objevila postava vévody - dóžete („el dux“), nejvyššího vládce, který nahradil původní Tribuny. V následujícím období byli říční toky přeměněny na malé uličky a vytvořili se tak první Benátské budovy, domy na pilotách postavené z modřínového dřeva.

Období IX. a XI. století bylo pro Benátky obdobím prosperity a zároveň se město stalo důležitou obchodní enklávou a postupně také hlavním centrem obchodu v Jaderském moři. Benátky se proměnily v město velkého významu a to nejen z důvodů  obchodních, ale také vojenských a politických.

Konfederace Benátské laguny byla součástí Byzantské říše, se správním sídlem v Raveně. Díky tomu, že Benátky byly strategickým a obchodním mostem spojujícím západ s východem, Konstantinopol udělila městu důležité výsady. Podpisem smlouvy z Aquisgrana  mezi Karlem Velikým (franckým králem) a byzantským vládcem, se omezil vliv Byzance což dokládá skutečnost, že se v roce 828 Benátčané dopustili v Alexandrii krádeže ostatků sv. Marka a prohlásili jej za patrona města, címž nahradili původního patrona Sv. Teodora.

V roce 1000 Benátčané díky získání města Dalmacia ještě více posílili svou pozici dominia v Jaderském moře. Později ve  vrcholném středověku, především v období křížových výprav Benátky v důsledku stoupající kontroly nad východními obchodními stezkami značně rozšířili svůj obchodní potenciál v oblasti Černého moře a Sýrie a stali se námořní „velmocí“.

Nakonec v roce 1203 se Benátky v průběhu IV. křížové výpravy odtrhli od upadajícího byzantského impéria, když benátští vojáci přepadli a dobyli Konstantinopol. Benátští vojáci sebou z východu přinesli značné bohatství pocházející z drancování, které můžeme dodnes obdivovat v kostele Sv. Marka, mezi jinými, nádherné práce z mramoru , sochy atd. Po dobytí Konstantinopole, Benátky dosáhli vytvořením velkého koloniálního impéria rozšíření své nadvlády.

V roce 1410 byly Benátky velkou vojenskou, obchodní a politickou mocností celého regionu Veneta. Díky své silné flotile udržovali čilý obchod s celým středozemím a rozšířili svou síť obchodních kontaktů po celé Evropě a středním východě, od Anglie až po Egypt. Toto vše je zároveň možno přičíst vzrůstajícímu číslu populace, které v tomto období čítalo okolo 100.000 obyvatel.

Benátská vláda a administrativa se řídila právními principy jak “národními” tak “mezinárodními”. Symbolem Benátek se na fasádě Dóžecího paláce stal meč a váhy.

Benátská vláda se oficiálně nazývala “Serenísima Signoria” (vláda Benátské republiky) a sestávala z dóžete, jehož posláním bylo zabezpečovat dodržování zákonů a řádné uspořádání vlády, rady starších (“Maggior Consiglio”), tvořené z 2000 členů jejiž hlavním úkolem bylo vypracování zákonů, Senátu který se zabýval zahraniční politikou a obchodními a vojenskými záležitostmi, Soudcovský stav (“L' Avogadoria de Comùn”), který měl  na starosti ochranu zájmu benátských patricijských rodin a dodržování zákonů, a la Quarantia, nejvyšší soud.

V průběhu století XV., kdy prožívaly Benátky období velkého rozkvětu, se stavěly kostely  a paláce především v gotickém slohu. Benátky získaly mezinárodní věhlas díky výrobě nádherných textilií z orientálního hedvábí, krajek, šperků a oděvů, které získaly oblibu u evropských panovnických dvorů. V tomto období Benátky zažívali rovněž velký rozkvět v oblasti umění. Sochařství, malba, divadelní hry, poezie, muzika a další umělecké formy obdařily Benátky věčnou krásou. Předměty z foukaného skla vyráběné na proslulém ostrově Murano byly velmi důležitým exportním artiklem, a jsou jím dosud. V důsledku věhlasu a ekonomické prosperity, byly Benátky chtěným vojenským cílem mnoha zemí, např. Francie, Španělska a Turecka, které roku 1453 dobylo Konstantinopol.

S příchodem Kryštofa Kolomba a objevením Ameriky roku 1492 a v důsledku objevů nových obchodních cest, které byli nyní pod kontrolou Portugalců, Nizozemců a Angličanů postupně upadal obchodní monopol Benátské republiky. K úpadku Benátek rovněž přispěl rozkvět Janova a jeho obchodního potenciálu, a také mírová smlouva z Cateau-Cambrèsis (1559) na základě které došlo k uznání nadvlády Španělska nad italským územím. Později k samotnému pádu města přispěla příliš konzervativní vláda, přesto vše si Benátky udrželi svou nezávislost až do roku 1797, kdy Napoleon podepsal úmluvu z Capo Formio kterou přenechal Benátky Rakousko-Uherské říši výměnou za Miláno.  Nakonec byly Benátky v roce 1866 po třetí válce o nezávislosti začleněny do Italského království.

Další

Upozornění: Snažili jsme se o uvedení co možná nejpřesnějších informací, ovšem v případě jakýchkoliv škod, ublížení na zdraví nebo potíží vzniklých v důsledku výše uvedených informací neneseme žádnou odpovědnost.